Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podrobná historia BLINK182(šiesta kapitola)

9. 8. 2007
Podrobná historie Blink-182 (6)

Kapitola šestá

Mark, Tom a Scott společně v posteli



Když Blink začínali, bylo San Diego přezdíváno jako „Druhý Seattle“. V jeho srdci bujela pestrá hudební scéna a její tepnou byl místní nezávislý label Cargo Records. Nahrát desku je sen snad každé kapely. A Cargo Records se tento sen Blink chystal splnit.

Kapela měla na straně labelu dva spojence – Brahm Goodis byl mladý skater a čerstvý fanoušek Blink. Jeho otec byl Eric Goodis, prezident Cargo Records. Brahm dobře věděl, že jeho otec chtěl, aby se vydavatelství zaměřovali na více hudebních stylů, a tak jej napadlo, že by se Blink mohli hodit a přinesl otci kazetu s nahrávkou Blink.

Kapela také pomohl kytarista kapely Fluf, který si říkal 0. Ten byl v San Diegu velmi známý, jeho kapela spadala pod Cargo Records a celkově měl nemalý vliv na hudební scénu v San Diegu. 0 viděl v Blink potenciál, a tak se jim snažil pomáhat. Společně pak s Brahmem přiměli Erica Goodise, aby se přišel podívat na koncert Blink. A to byl samotný počátek všeho. Když poprvé Mark, Tom a Scott přišli do kanceláře v Cargo Music, měli docela strach.

„Nebyli jsme ještě ani dospělí,“ říká Mark. „A najednou jsme seděli v kanceláři, kde zvonily telefony, kde za skutečným stolem seděli lidi, kteří celej den pracovali s hudbou.“

Eric Goodis udělal kapele nabídku. Nahrávka Buddha se prodávala velmi dobře a stala se hitem místních prodejců s hudbou. Ale Eric chtěl začít postupně a nabídl kapele vydání sedmipalcového vinylu. A i když byli poprvé v podobné kanceláři, Blink dobře věděli, že toto není cesta, kterou se chtějí vydat. Kapela by už ráda vydala svoji nahrávku na CD. A byla to připravená udělat s podporou labelu, nebo i bez ní. Měla ušetřené nějaká peníze a byla domluvena s jednou místní kapelou, že s její pomocí nahraje a sama vydá nahrávku, pokud to bude potřeba. Když toto zjistil Eric, stáhnul svoji původní nabídku a souhlasil s podpisem smlouvy s Blink na zkušební dobu. Tak moc je nechtěl ztratit.

„Byli jsme u vytržení. Myslím, že nikdo z nás tu smlouvu ani nečetl,“ vzpomíná Mark. „Dali nám ji a my jsme prostě řekl ‚Paráda, to bereme‘. Myslím, že jsme neměli nějakého právníka nebo někoho, kdo by se na to podíval. Byli jsme z toho tak pryč, že s náma někdo podepisuje smlouvu.“

„Eric Goodies se s náma vsadil, když jsme podepsali smlouvu,“ říká Tom. „Říkal, že neprodáme víc jak 3000 kopií. Teď se blížíme k počtu 300 000. Tu sázku jsme vyhráli.“

Smlouvu vzali a bez řečí podepsali. Ve skutečnosti to byl pouze Mark, kdo ji za kapelu podepsal. Scott v tu dobu ještě nebyl zletilý a podepsat ji nemohl a v den, kdy se smlouva podepisovala, byl Tom v práci a nemohl se uvolnit. A tak, aby Mark splnil podmínky smlouvy, za Toma se podepsala jedna Markova kamarádka. V labelu si nikdo podivného podpisu DeLonga nevšiml, stejně jako, že všechny další podpisy byly jiné. Smlouva byla hotová krátce před tím, že kapela zamířila do studia. Tentokrát nahrávali v Los Angeles, ve slavných Westbeach Studios. Což bylo pro kapelu další velké vzrušení.

„To byla posvátná půda,“ říká Mark. „Jako byste šli do kostela, nebo tak. Nahrávaly tam velký kapely – Bad Religion, NOFX, Face to Face a další. Měli jsme k tomu místu respekt.“

A aby ten respekt byl ještě větší, Tom nahrával přes zesilovač Mr. Bretta, kytaristy Bad Religion. Celá kapela cítila nějaké spojení s těmi velkými skupinami. A cítila se propojena ještě víc, když nešťastnou náhodou zničili jeden z Mr. Brettových mikrofonů. A studio bylo tak milé, že chtělo po mladé chudé kapele toto drahé vybavení zaplatit.

„Nevím, co jsme si mysleli. Plánovali jsme zase třídenní nahrávání, stejně jako u Buddha, ale to prostě nešlo u skutečné desky,“ říká Mark.

Blink si rezervovali pouze tři dny ve studiu, takže pracovali pod velkým časovým stresem. Mark, Tom ani Scott navíc moc dobře Los Angeles neznali, a tak když do studia jeli poprvé, ztratili se. A zpozdili se o tři hodiny. Když se konečně dostali do studia, hned se pustili do práce. I přes časový stres šlo nahrávání dobře.

„Opravdu jsme chtěli udělat dobrou desku,“ říká Mark. „Pracovali jsme deset, dvanáct hodin v kuse, ani jsme neměli pauzy na jídlo. A lidi, kteří nám pomáhali, byli prostě úžasní.“

Desku produkoval 0, kytarista z Fluf, ve studiu se neustále pohyboval Steve z Ten Foot Pole, který se vším pomáhal.

„To byla paráda, že nám Steve pomáhal. Jeho kapelu jsem miloval a najednou tu byl s náma a pomáhal mojí kapele a říkal, že se mu naše hudba líbí. Znamenalo to hodně,“ říká Mark.

„Z nahrávání Cheshire Cat si pamatuju na jednoho technika. Jmenoval se Steve, ne ten z Ten Foot People, jinej. A ten když jedl, tak klečel na zemi, zadek měl vystrčenej a jedl rukama. Bylo to fakt divný,“ přidává k tomu Tom.

Po dlouhém pracovním dni odjela kapela do hotelu, aby si odpočinula. Měli domluvenou rezervaci v jednom hotelu blízko studia s pokojem, ve kterém byly dvě dvoupatrové postele. Když ale Blink přišli na pokoj, zjistili, že tam nejsou dvě dvoupatrové postele, jak požadovali. Místo toho tam byla jedna velká, manželská postel. Ale všem to bylo jedno. Po únavné práci ve studiu byli všichni rádi, že vidí postel, a tak si ustlali společně. A takto spali všechny tři noci. Tomovi se zdály děsivé sny o lyžování, mlátil sebou ve spánku a budil ostatní. A budil se kupodivu unavený, zatímco ostatní se probouzeli ve skvělé náladě s úsměvy na rtech.

Zázrak všech zázraků – deska byla během tří dní nahraná. Při zpětném pohledu je tato kratičká doba sice slyšet, ale tehdy byl pro kapelu obrovský úspěch mít takto kvalitní nahrávku. Album obsahovalo několik písniček z předchozího dema Buddha, stejně jako nové písničky, které byly rychlé a jednoduše lepší než ty starší. A hlavně – byly na CD, které si mohli lidé koupit v obchodech.

Desku pojmenovali po kočce z Alenky v říši divů. Na obalu je siamská kočka s vybarvenýma očima. Tuto fotku Blink použili z kalendáře, který našli ve skladě, kde pracoval Tom. Skupina požádala o použití fotografie, ale společnost vyrábějící kalendář jejich žádost nejprve zamítla. Přesto si kapela najala grafika z Cargo Records, aby fotku upravil. Přitom se řešila autorská práva.

Nakonec bylo vše vyřízeno a bylo to oficiální – Blink měli své první skutečné album. A brzy se měli také dočkat své písničky v rádiu. M&M’s byla písnička, která se zalíbila fanouškům a také Mike Halloranovi, který dělal DJ v rádiu 91X. Ten se zároveň stal prvním DJ na světě, který do vysílání rádia zařadil nějakou písničku Blink.

Když poprvé Mark, Tom a Scott uslyšeli svůj song v rádiu, byli z toho prostě mimo. Tom zrovna jel v autě, když uslyšel svoji písničku, stáhnul okénko a na všechny křičel, aby si pustili rádio.

„Křičel jsem dokonce na lidi, co jeli zrovna na kole,“ směje se Tom. „Blázen, na kolech obvykle nebývají rádia. Ale mně to bylo jedno, protože moji písničku zrovna hráli v rádiu.“

Cesta pokračovala – kapela měla již album, písničku v rádiu. Zbývalo jediné. Televize. A k tomu potřebovala videoklip...


Pokračování příště
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář