Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podrobná historia BLINK182(ôsma kapitola)

16. 8. 2007

Osmá část

Trable s autem


Psal se rok 1995 a Blink-182 byli připraveni na cestu z domovské jižní Kalifornie. Ale tohle se mnohem snadněji řekne než uskuteční. Všechny koncerty mimo domácí prostředí jsou náročnější po logistické stránce. A Blink-182 si tehdy nemohli dovolit koupit dodávku, kterou by dopravovali sebe včetně svého vybavení pohromadě. A tak se zezačátku Mark, Tom i Scott dopravovali na koncerty každý po vlastní ose, svým vlastním autem, která měli ještě napěchovaná aparaturou. V autech tak bylo sotva dost místa pro řidiče. Ale toto nechtěl nikdo z nich podstupovat, když se jednalo o dlouhé dojíždění. A kupovat dodávku nemělo smysl, dokud by kapela neměla nabídku na opravdové turné. Jednoduše by na to neměli peníze.

Ale Blink-182 si nemohli dovolit luxus odmítat nabízené koncerty, a to ani když byly dále od jejich domovů, jen kvůli tomu, že se na ně neměli jak dostat. Kapela byla ochotna udělat pro získání nových fanoušků cokoliv. A jaké měla tedy možnosti? Půjčit nebo pronajmout si dodávku. Ale ani jedna možnost neřešila situaci nastálo.

Tak třeba, Mark a Tom si vypůjčili dodávku od dobrých kamarádů Unwritten Law, aby mohli jet na koncert do Rena v Nevadě. Dodávka Unwritten Law byla stará, už bez laku, ale zato s přezdívkou „The Cock“ (Čurák), kterou si vysloužila během koncertu v Salt Lake City, kde kapela na kapotu do prachu nakreslila velký párek, aby vzbudila pozornost v tradičně konzervativním městě. Auto mělo pouze dvě sedadla – pro řidiče a jedno větší pro spolujezdce, zbytek prostoru byl určen na aparaturu. Neměla ani topení, ani klimatizaci. Ale byla schopná pohybu.

Mark a Tom se na koncert vydali společně s Markovou sestrou. Scott v tu dobu v Renu bydlel, a tak již byl na místě. Vybavení kapely vyplňovalo každý centimetr prostoru dodávky. Třetí pasažér se do auta vešel jen za velkých obtíží. A aby cesta nebyla náhodou moc příjemná, byla ukrutná zima. Okolní hory byly pokryté sněhem, který odrážel měsíční svit. Ale to nikoho v autě moc nezajímalo, protože v autě nebylo topení. Teplota byla pod nulou a na to nebyla partička z jižní Kalifornie připravená.

„Páni, to byla strašná jízda. Bylo to odporný,“ vzpomíná Tom. „Ale víte co, jeli jsme na koncert. Na ničem jiným nezáleželo, protože odehrát nějaký koncert mimo San Diego bylo pro nás hrozně důležitý.“

Nakonec The Cock do Rena dorazil a kapela byla za cestu odměněna dobrým koncertem, na kterém zahráli společně s Face to Face v malém klubu Fallout Shelter. Face to Face byla oblíbená kapela Blink-182, a tak z toho měli velkou radost. Nehledě na fakt, že Blink-182 se publiku tehdy velmi líbili a trable s cestováním tak byly zapomenuty. Ale jen do doby, než se kapela chtěla vydat na zpáteční cestu. Auto nestartovalo. Ani ťuk. Bedňák Face to Face si všiml jejich problémů a vydal se na pomoc. Podařilo se mu auto nastartovat, ale zároveň varoval, že pokud motor zhasne, už nikdy se jej nepodaří opět nahodit. Takže zpáteční cesta nebyla o mnoho lepší. Tom a Mark řídili celou cestu na jeden zátah, dvanáct hodin, včetně zastávek na jídlo, pro benzín, bez vypnutí motoru. A celou cestu se modlili, aby The Cock neudělal něco hloupého. A tím také skončilo půjčování nějakých aut.

„Bylo to docela o hubu, museli jsme tankovat, i když motor běžel. Jen jsem čekal, kdy to celý vybouchne,“ říká Mark.

Auta z půjčovny na tom sice byla lépe, ale i tak měla své problémy. Mark byl v tu dobu jediný, kdo si mohl legálně půjčit a řídit auto z půjčovny. A tak se stalo, že jednou musel odřídit sám celou cestu skrze celou Kalifornii až do Las Pegas a Phoenixu. Následek byl ten, že skoro celý týden se pořádně nevyspal.

„Hrůza. Nespal jsem zhruba pět dní. Zabíjelo mě to. Takhle to dál prostě nešlo,“ vzpomíná Mark.

Zrovna když Blink vyčerpali všechny možnosti, jak se na koncerty dopravovat, přišla spásná nabídka na turné. Taylor Steele, známý producent surfařských filmů a dobrý přítel Ricka DeVoe, kapele nabídnul, aby se zúčastnila turné na podporu nového filmu „GoodTimes“. Kapela se tak mohla podívat do celé země. A konečně koupit vlastní dodávku. Blink-182 si koupili svoji jedinou dodávku, bílý Chevy Beauville, který překřtili na „The Millenium Falcon“ na počest Hvězdných válek. Cargo Records se sice muselo podepsat na smlouvu k půjčce, ale dodávka byla majetkem kapely. The Falcon byl tak připraven vozit kapelu po nových dobrodružstvích.

A první z nich bylo GoodTimes turné, které začalo v říjnu roku 1995. I když to Blink nečekali, jejich veškerá aparatura se vešla do přívěsu, kufry napěchovaly do dodávky a vyrazili. Turné začínalo v Kalifornii, a přes jižanské státy mířilo na Floridum ze které pokračovalo do New Jersey. Společně s Blink-182 se turné zúčastnili ještě Unwritten Law, Sprung Money a punkové legendy Seven Seconds. Všechny kapely se velmi rychle spřátelily a koncerty byly dobré hned od začátku. První turné Blink-182 nemohlo být lepší.

„Turné GoodTimes bylo úžasný,“ říká Mark. „Bylo naše první a hráli jsme se skvělýma kapelami. Víte, byla jsme jen malá kapela hrající s punk-rockovýma legendami. Každej večer jsem uhrančivě sledoval jejich koncerty. A bonus k tomu všemu byl, že to byli skvělí lidi a moji kamarádi.“

„Naše první turné bylo extra úžasný,“ přidává k tomu Tom. „Všechno bylo pro nás nový a přitažlivý. Dokonce i to přejíždění z měst se nám zdálo kratší. Navíc jsme tam byli s kapelama, který jsme poslouchali a o kterých jsme snili, že s nima jednou budeme hrát.“

A krom toho, že Blink-182 hráli se skvělými kapelami, během oněch třiceti dní turné se dostaly do více potíží a zažili více legrace, než kolik běžný člověk prožije za celý svůj život...

Pokračování příště
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář