Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podrobná historia BLINK182(deviata kapitola)

16. 8. 2007
Část devátá

Kterak se Blink-182 vrhli na dráhu zločinnosti


Na konci roku 1995 byli Blink-182 na turné GoodTimes. Na svém úplně prvním turné. Každý den hráli v jiném městě. Přejíždění mezi městy si kapely krátily nebezpečným manévrováním na dálnici, kdy se ve vysokých rychlostech snažila dostat jedna kapela v dodávce před tu druhou, do co možná nejlepší pozice tak, aby na ni mohla vystrčit zadek.

V Dallasu strávili Blink-182 odpoledne prohlídkou Dealy Plaza, kde byl zastřelen prezident J. F. Kennedy. Tom při té příležitosti přísahal, že za vraždou stáli mimozemšťané, o jejichž přítomnosti pod Floridou se měl J.F.K. dozvědět. Ten den se ovšem stala ještě jedna příhoda. Blink tehdy začali svoji zločinnou kariéru. Nikdo si už nepamatuje, kdo první uviděl velkou papírovou fotku Lennyho Kravitze v životní velikosti, ale Blink-182 hned věděli, že ji prostě musí mít. Problém byl, že patřila místnímu promotérovi. A stála v jeho kanceláři.

„Když jsme odehráli náš koncert, naložili jsme vybavení do dodávky, nastartovali a vyslali našeho kamaráda Castra, aby vzal Lennyho,“ vzpomíná Mark. „Byla to sranda. A Castro tu podivnou lepenku s Lenny Kavitzem unesl. Když jsme ho uviděli, přibíhal k autu, s Lennym v podpaždí a s ochrankou v zádech. Jakmile naskočil do auta, vystartovali jsme. Už si ani nepamatuju, co jsme s Lennym udělali.“

Když už byli na Floridě, podívali se na start jedné rakety na Misu Canaveral. „Ty jo, myslel jsem, že to bude nuda, ale bylo to docela drsný,“ připouští Mark.

A aby toho nebylo málo, Tom byl nakonec zatčen policií. Stalo se na svátek Halloween, v městě Jacksonville. Tam udělal Tom osudovou chybu. Přesto že jej varovali, že místní policie si tento svátek bude dávat obzvlášť velký pozor, Tom, který v tu doby nebyl plnoletý (tj. neměl 21 let, od kterých lze v USA pít alkohol), pil. A ne málo. Což by možná až tak nevadilo, kdyby se s lahví piva v ruce nevydal do ulic města. Policie u něj byla ve vteřině. Když se ukázalo, že není zletilý, dostal pouta a byl naložen do policejního auta. A to všechno v tričku s nápisem „Pryč se zákonem“.

„Srandovní na tom bylo, že když mě zatýkali, tak jsem si nemyslel, že bych něco špatného provedl,“ říká Tom. „Ten policajt ke mně přišel a říkal ‚Někdo půjdu za mříže‘. A já se zeptal kdo. Dokonce když mi dávali pouta, tak jsem si myslel, že se to nějak vyřeší. Dali mě do auta a já byl pořád v klidu. Až když jsem odjížděl a ohlídl jsem se, uviděl jsem svý kamarády, jak mi mávají na rozloučenou, uvědomil jsem si, že to není moc dobrý.“

Tom strávil noc ve vězení. Ale mohl tam být déle. Ale Rick DeVoe zaplatil kauci, donutil Toma, aby se přiznal k přestupku a ukončil tak celou záležitost dříve, než by to mělo vliv na turné.

„Ta noc ve vězení, to nebylo dobrý. Nejdřív mě svlíkli a prohledali mě,“ vzpomíná Tom. „Pak jsem dostal oblečení trestance. Strčili mě do místnosti, kde bylo asi 40 velkých, ošklivých kriminálníků. Hrozně se mi chtělo na záchod, ale byla tam je jedna toaleta uprostřed místnosti- A žádnej papír, protože ti chlápci ho používali místo polštáře. Pak mě strčili do menší cely, kde jsem byl jen já a chlápek se jménem Roger. Ten mi celou noc vykládal, jak sní moji kaši. A já ani nevěděl, o čem mluví! No, stálo to za houby.“

Tomův pobyt ve vězení se naštěstí omezil jen na jednu noc a turné tak mohlo pokračovat se všemi kapelami. A tak mohli Blink-182 zažít další dobrodružství – velkou barovou bitku. Na koncertě v Jižní Karolíně kapely protestovaly proti tomu, že místní vyhazovači používají násilí proti lidem, kteří na koncert přišli. Začala výměna názorů, padla slova o sexuálním chováním matek a posedlostí jistých lidí psy a už to bylo – jako na starém západě. Rány létaly vzduchem, stejně jako židle, lahve a vše ostatní, co šlo rozbít.

„To bylo drsňácký. Někdo Castrovi přerazil barovou stoličku o záda. Tehdy získal hodně punkových bodů...,“ říká Mark.

Další příhody se odehrávaly víceméně pravidelně, a to díky vzájemných válkách s římskými svícemi.

„Nevím jak to začalo, ale najednou jsme každej den dělali ohňostroje,“ vzpomíná Tom. „Měli jsme velkou válku mez námi a Unwritten Law. Ale každej tam byl sám za sebe. Třeba jsem za jízdy vystřelili římskou svíci na druhou dodávku na dálnici. Nebo jsme na sebe navzájem stříleli na parkovištích, plážích... Byla to legrace.“

Ale netrvalo to dlouho a oběť bestiálních bitev byla na světě. Byla noc na jedné pláži Atlantského oceánu. Někdo vystřelil římskou svíci zezadu pod jeho svetr a ten začal doutnat. Castro za sebe samozřejmě neviděl, a tak neviděl ani kouř. A ani nikomu nevěřil, když na něj ostatní křičeli, že hoří. „Na to vám pánové neskočím,“ volal tenkrát zatímco utíkal od svých nepřátel, kteří se mu teď snažili pomoct. Nakonec si ale uvědomil, že to nebyla past a okamžitě sebou škubnul na zem. Castro nebyl zraněn, ale jeho oblečení bylo zničené. Nakonec mu vypomohli další bedňák Cam, který mu nějaké své oblečení dal.

A mezi tím vším Blink-182 hráli koncerty. Hráli spoust koncertů, pro spousty lidí. A ti si Blink-182 zamilovali. Lidé kupovali Cheshire Cat a přehrávali ji svým kamarádům. Blink-182 byli prostě chytlaví. Poprvé se tak kapela představila skutečné celé Americe a lidé z celé země tak mohli slyšet její hudbu. Kluci měli radost ze slibně nastartované kariéry, ale byl čas vrátit se domů. Ale než se tak stalo, museli překonat 27hodinou cestu autem z New Jersey do San Diega, a tam nasednout na letadlo na Havaj, kde je čekal poslední koncert. Ale ne že by za to Havaj nestála.

„Turné bylo parádní, ale byla to taky fůra práce,“ říká Mark. „Když o tom sníte, nikdy vás nenapadne, že to bude tak těžký. Buď sedíte v dodávce, neskutečně se nudíte, anebo běháte nazí po okolí. Anebo jste na pódiu a to je ta nejlepší část.“

Pokračování příště

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář