Podrobna historia BLINK182 (desiata kapitola)
16. 8. 2007
Část desátá
Bláznivé historky z podsvětí
Blink-182 dokončili své první turné. A díky němu zažili spoustu věcí, ze kterých se v následujících letech poučili. Život na cestách může být značně krutý. Hlavně pro nováčky. Jen si to představte – celé měsíce jste na cestách, mimo domov, většinu času trávíte v dodávce, a to včetně nocí. Pokud nesedíte v dodávce, sedíte v klubu. A všechny kluby jsou úplně stejné. Nespíte ve svojí teplé posteli, ale buď v autě, nebo na podlaze u někoho doma. Anebo, když máte štěstí, tak na hotelovém pokoji s dalšími pěti lidmi. Všechny peníze, které vyděláte, dáte okamžitě na benzín. Pořád jíte jen jídlo z fast foodů.
„Z těch prvních turné si dobře pamatuju na jednu věc,“ říká Mark. „Spát jsem chodil hladový. Vždycky jsme museli čekat, až celý koncert skončí, ale pak už bylo hrozně pozdě a nikde neměli otevřeno.“
Děláte pořád stejné věci, ale na druhou stranu, děláte je na nových místech. A to tu obrovskou nudu alespoň trochu rozveseluje. Nicméně je to rutina – řídit, spát, hrát, spát, řídit, čekat, hrát a tak dále a dále. A ještě k tomu si představte, že tohle všechno prožíváte společně s pár stejnými lidmi, na několika metrech čtverečních. Brzy vám začnou všechny maličkosti na nich vadit... Ale přesto všechno, turné má něco do sebe. Můžete dělat věci, které nikde jinde nezažijete a s lidmi, kteří jsou vaši skuteční přátelé. A smějete se tak, jako nikdy, a to i věcem, které vůbec vtipné nejsou.
„Hodněkrát jsem se smál tak, až jsem brečel,“ vzpomíná Scott.
A jakmile jednou turné okusíte, chcete víc. A tak, když se Blink-182 vrátili z prvního turné do San Diega, už asi po jednom týdnu chtěli hned další. A to přišlo. Vlastně to bylo to stejné turné, jen na jiném kontinentu. GoodTimes turné s Pennywise jako headlinery mířilo do Austrálie, kde je všechno tak trochu jinak.
Ale nechybělo moc a Blink nikam nejeli. Pro novou kapelu byly letenky prostě příliš drahé na to, aby si je mohla dovolit. Ale skupinu zachránili Pennywise, kteří vždy podporovali mladé kapely. Pennywise prostě všechny letenky pro Blink zaplatili a umožnili jim tak představit se v zemi protinožců. A navíc, tohle nebyla jediná věc, díky které byli Blink-182 Pennywise vděční. V Austrálii punk tehdy moc netáhnul, dokonce ani Green Day tam nebyli moc známí. Ale Pennywise tam naopak měli velmi silnou základnu fanoušků. A pro Blink to byla neuvěřitelná pomoc, když mohli před nimi hrát. A Blink-182 nemohli uvěřit, jak na ně publikum reaguje. Australané je brali od samého začátku, i proto se tam Blink-182 vždy rádi vraceli.
Po návratu do Ameriky měla kapela jen krátký oddech, než se opět vrátila na nekonečné dálnice. Jedno turné střídalo druhé a Blink tak vstoupili do etapy neustálého koncertování. Tak strávili vlastně celý zbytek roku 1995. Následující rok začali Blink-182 na jedné snowboardové soutěži na Aljašce, společně s Pennywise a Unwritten Law. A tamější klima si kluci užili, vždyť vyrostli ve skateové komunitě. A bláznivé kousky samozřejmě nesměly chybět. Jeden takový si chtěl Tom nachystat na Fletchera z Pennywise.
„Slyšel jsem hrozně moc historek, jak Fletcherovy kousky jsou drsný, ale říkal jsem si, že to jsou jen povídačky,“ vzpomíná Tom. „A tak jsem společně se Scottem naplánoval, že vlítnem do jeho pokoje a zasypeme ho sněhem. Myslel jsem si, že to bude sranda a mně se nic nemůže stát. Stál jsem za jeho dveřmi s kýblem plným sněhu, ale najednou se dveře otevřely a já dostal přímej zásah kýblem plným vody. Prostě mě dostali dřív, než já je. A já si myslel, že tím to končí.“
Ale nekončilo. Tu noc si Mark, Tom a Scott dávali velký pozor, když šli spát. Zamkli se v pokoji a za dveře navíc dali těžké kytarové obaly. Uprostřed noci Toma vzbudilo klepání na jeho rameno. Byl to Mark a ukazoval na dveře.
„Podíval jsem se na dveře a viděl, jak se prohýbají,“ říká Tom. „Za nima totiž byl dvoumetrovej, stokilovej chlápek, kterej se snažil dostat dovnitř.“
A pak se dveře otevřely.
„Ty dveře málem vydržely, Fletcher už to chtěl vzdát, ale nakonec ještě jednou zatlačil a povedlo se mu je vylomit,“ říká Mark. „Udělal jsem to, co by udělal každej. Vyběhl jsem ven jen ve spodním prádle.“
Tom vběhl do koupelny a dokonce se mu podařilo tam zamknout, když se mu v tom snažili tři chlapi zabránit. A tak to celé schytal Scott, který nevarován stále spal. Ten chudák se vzbudil celý zmatený; byl odvlečen do rohu místnosti, kde dostal dávku ze stříkací pistole naplněnou pálivou omáčkou. A do toho mu ještě Fletcher dával malé elektrošoky z autobaterie, kterou si k tomu účelu dotáhl. A jako malé finále, Pennywise vyházeli všechno, co v místnosti patřilo Blink, z okna do sněhu.
„Náš manažer Rick spal pod náma,“ říká Tom. „Uprostřed noci uslyšel v našem pokoji pobíhat lidi, tak se podíval z okna a viděl jen, jak okolo něj letí kufry a oblečení. Bylo mu jasný, co se děje.“
Blink ještě dlouho poté čekali, až se vše vrátí k normálu, protože stejnou noc to odnesli také Unwritten Law. Ti byli pro změnu zasypáni sněhem z práškovacích hasících přístrojů, které si Pennywise k tomuto účel „vypůjčili“. Celý jejich pokoj byl pokryt oním práškem.
„Když dorazila hotelová ochranka a policie, uviděli pět týpků, jak stojí v hale jen ve spoďárech,“ vzpomíná Tom.
Kapelám bylo dovoleno, aby v hotelu mohly zůstat do rána, ale ani o vteřinu déle. Ale protože druhý den letěly domů, nikomu to moc nevadilo. Po návratu z Aljašky zbývaly ještě dva týdny turné GoodTimes na západním pobřeží. A pak už Blink-182 čekalo jen jedno – první turné, na kterém vystupovala jako headliner...
Pokračování příště
Bláznivé historky z podsvětí
Blink-182 dokončili své první turné. A díky němu zažili spoustu věcí, ze kterých se v následujících letech poučili. Život na cestách může být značně krutý. Hlavně pro nováčky. Jen si to představte – celé měsíce jste na cestách, mimo domov, většinu času trávíte v dodávce, a to včetně nocí. Pokud nesedíte v dodávce, sedíte v klubu. A všechny kluby jsou úplně stejné. Nespíte ve svojí teplé posteli, ale buď v autě, nebo na podlaze u někoho doma. Anebo, když máte štěstí, tak na hotelovém pokoji s dalšími pěti lidmi. Všechny peníze, které vyděláte, dáte okamžitě na benzín. Pořád jíte jen jídlo z fast foodů.
„Z těch prvních turné si dobře pamatuju na jednu věc,“ říká Mark. „Spát jsem chodil hladový. Vždycky jsme museli čekat, až celý koncert skončí, ale pak už bylo hrozně pozdě a nikde neměli otevřeno.“
Děláte pořád stejné věci, ale na druhou stranu, děláte je na nových místech. A to tu obrovskou nudu alespoň trochu rozveseluje. Nicméně je to rutina – řídit, spát, hrát, spát, řídit, čekat, hrát a tak dále a dále. A ještě k tomu si představte, že tohle všechno prožíváte společně s pár stejnými lidmi, na několika metrech čtverečních. Brzy vám začnou všechny maličkosti na nich vadit... Ale přesto všechno, turné má něco do sebe. Můžete dělat věci, které nikde jinde nezažijete a s lidmi, kteří jsou vaši skuteční přátelé. A smějete se tak, jako nikdy, a to i věcem, které vůbec vtipné nejsou.
„Hodněkrát jsem se smál tak, až jsem brečel,“ vzpomíná Scott.
A jakmile jednou turné okusíte, chcete víc. A tak, když se Blink-182 vrátili z prvního turné do San Diega, už asi po jednom týdnu chtěli hned další. A to přišlo. Vlastně to bylo to stejné turné, jen na jiném kontinentu. GoodTimes turné s Pennywise jako headlinery mířilo do Austrálie, kde je všechno tak trochu jinak.
Ale nechybělo moc a Blink nikam nejeli. Pro novou kapelu byly letenky prostě příliš drahé na to, aby si je mohla dovolit. Ale skupinu zachránili Pennywise, kteří vždy podporovali mladé kapely. Pennywise prostě všechny letenky pro Blink zaplatili a umožnili jim tak představit se v zemi protinožců. A navíc, tohle nebyla jediná věc, díky které byli Blink-182 Pennywise vděční. V Austrálii punk tehdy moc netáhnul, dokonce ani Green Day tam nebyli moc známí. Ale Pennywise tam naopak měli velmi silnou základnu fanoušků. A pro Blink to byla neuvěřitelná pomoc, když mohli před nimi hrát. A Blink-182 nemohli uvěřit, jak na ně publikum reaguje. Australané je brali od samého začátku, i proto se tam Blink-182 vždy rádi vraceli.
Po návratu do Ameriky měla kapela jen krátký oddech, než se opět vrátila na nekonečné dálnice. Jedno turné střídalo druhé a Blink tak vstoupili do etapy neustálého koncertování. Tak strávili vlastně celý zbytek roku 1995. Následující rok začali Blink-182 na jedné snowboardové soutěži na Aljašce, společně s Pennywise a Unwritten Law. A tamější klima si kluci užili, vždyť vyrostli ve skateové komunitě. A bláznivé kousky samozřejmě nesměly chybět. Jeden takový si chtěl Tom nachystat na Fletchera z Pennywise.
„Slyšel jsem hrozně moc historek, jak Fletcherovy kousky jsou drsný, ale říkal jsem si, že to jsou jen povídačky,“ vzpomíná Tom. „A tak jsem společně se Scottem naplánoval, že vlítnem do jeho pokoje a zasypeme ho sněhem. Myslel jsem si, že to bude sranda a mně se nic nemůže stát. Stál jsem za jeho dveřmi s kýblem plným sněhu, ale najednou se dveře otevřely a já dostal přímej zásah kýblem plným vody. Prostě mě dostali dřív, než já je. A já si myslel, že tím to končí.“
Ale nekončilo. Tu noc si Mark, Tom a Scott dávali velký pozor, když šli spát. Zamkli se v pokoji a za dveře navíc dali těžké kytarové obaly. Uprostřed noci Toma vzbudilo klepání na jeho rameno. Byl to Mark a ukazoval na dveře.
„Podíval jsem se na dveře a viděl, jak se prohýbají,“ říká Tom. „Za nima totiž byl dvoumetrovej, stokilovej chlápek, kterej se snažil dostat dovnitř.“
A pak se dveře otevřely.
„Ty dveře málem vydržely, Fletcher už to chtěl vzdát, ale nakonec ještě jednou zatlačil a povedlo se mu je vylomit,“ říká Mark. „Udělal jsem to, co by udělal každej. Vyběhl jsem ven jen ve spodním prádle.“
Tom vběhl do koupelny a dokonce se mu podařilo tam zamknout, když se mu v tom snažili tři chlapi zabránit. A tak to celé schytal Scott, který nevarován stále spal. Ten chudák se vzbudil celý zmatený; byl odvlečen do rohu místnosti, kde dostal dávku ze stříkací pistole naplněnou pálivou omáčkou. A do toho mu ještě Fletcher dával malé elektrošoky z autobaterie, kterou si k tomu účelu dotáhl. A jako malé finále, Pennywise vyházeli všechno, co v místnosti patřilo Blink, z okna do sněhu.
„Náš manažer Rick spal pod náma,“ říká Tom. „Uprostřed noci uslyšel v našem pokoji pobíhat lidi, tak se podíval z okna a viděl jen, jak okolo něj letí kufry a oblečení. Bylo mu jasný, co se děje.“
Blink ještě dlouho poté čekali, až se vše vrátí k normálu, protože stejnou noc to odnesli také Unwritten Law. Ti byli pro změnu zasypáni sněhem z práškovacích hasících přístrojů, které si Pennywise k tomuto účel „vypůjčili“. Celý jejich pokoj byl pokryt oním práškem.
„Když dorazila hotelová ochranka a policie, uviděli pět týpků, jak stojí v hale jen ve spoďárech,“ vzpomíná Tom.
Kapelám bylo dovoleno, aby v hotelu mohly zůstat do rána, ale ani o vteřinu déle. Ale protože druhý den letěly domů, nikomu to moc nevadilo. Po návratu z Aljašky zbývaly ještě dva týdny turné GoodTimes na západním pobřeží. A pak už Blink-182 čekalo jen jedno – první turné, na kterém vystupovala jako headliner...
Pokračování příště
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář