Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dôvody rozpadu Blink182 I.

19. 7. 2007
Důvody rozpadu Blink-182 (I)

Blink-182 byli na začátku tohoto tisíciletí jednou z nejvýraznějších pop-punkových kapel, která ovlivnila hudební cítění mnoha mladých po celém světě. Díky třem obyčejným klukům z Kalifornie vznikla nespočitatelná řádka kapel, z nichž některé dosahují dnes stejného úspěchu. Nicméně přišel únor roku 2005 a najednou byl konec, pro drtivou většinu fanoušků to byl blesk z čistého nebe. Fanoušci museli hodně dlouho čekat na nějaké vysvětlení a i to, co se jim po více než roce a půl dostalo, je těžko mohlo uspokojit.

Bylo by krátkozraké tvrdit, že vše se odehrálo v únoru onoho roku. Jak už to tak bývá, problémy měla kapela delší dobu, i když je fanoušci vidět (prakticky) nemohli. S odstupem času a s množícími se komentáři lze vysledovat několik zásadních bodů, které hrály zásadnější roli v konci jedné kapely.

Nesnažím se tvrdit, že vše, co si níže přečtete, je absolutní pravda a jen toto jsou ony důvody. Snažil jsem se však najít jen takové momenty, které prokazatelně zahýbaly se samou podstatou kapely, která už nebyla schopná vydržet pohromadě. Představím je v miniseriálu, který bude mít dvě části. Dnes začneme prvními třemi důvody. Tak se na ně tedy podívejme.


Důvod první: Děti, rodina & spol.

Když v roce 1992 založili Tom s Markem Blink, byli opravdu mladí - DeLonge ještě nebyl ani plnoletý a Hoppusovi táhlo na dvacet. Byli to klasičtí teenageři, chodili na střední školu, se kterou měli vesměs problémy (a ona s nimi jakbysmet), užívali s alkoholu, měli rádi holky. A hudbu. A té byli plně oddaní. A když pak mezi sebe vzali bubeníka Travise Barkera, známého záletníka, který se nikdy netajil svým kladným vztahem k ženám, trojka tří rozdílných osobností, které se však nevěřitelně kompaktně doplňovaly, byla na světě. Právě končilo nové tisíciletí, Blink-182 měli na svém kontě už svoji neúspěšnější desku (Enema of the State) a právě zde se začíná pomalu začínají rýsovat základy budoucích problémů.

Na natáčení videoklipu All The Small Things Mark Hoppus poznal svoji budoucí ženu Skye. Tom DeLonge se oženil v roce 2001 s Jennifer, se kterou chodil dokonce už od roku 1996. A v tu dobu byl poprvé ženatý dokonce i Travis Barker, i když o jeho manželství s Melissou (brali se 22. září 2001) se psalo prakticky, až když se v létě 2002 rozváděli.

Jenže manželství je jedna věc a děti věc druhá. Jestliže manželky s sebou pánové mohli brát na koncerty, s dětmi jsou už větší "potíže". A tak, když se v roce 2002 narodilo první dítě jak Marku Hoppusovi (syn Jack), tak také Tomovi DeLonge (dcera Ava), začaly se dít věci. A když se k nim ještě o rok později přidal Travis Barker, který se svojí novou ženou Shannou Moakler zplodil syna Landona, bylo vše dokonáno.

Už to nebyli ti kluci bez závazků, už jim vadilo být dlouhé týdny bez svých nejbližších, už se velmi těšili domů. Chtěli vidět, jak jejich ratolesti dělají první krůčky, chtěli slyšet jejich první slova. Těžko jim toto vyčítat, je to přirozená věc. Každý jednou dospěje a ani u naší trojice tomu nebylo jinak. A tak když na konci roku 2004, po dlouhém evropském turné, vznesl Tom DeLonge požadavek delší pauzy, zdá se to být přáním oprávněným. Fakt, že rodina nebyla jedinou motivací, je sice neoddiskutovatelný, ale právě ani rodinu nemůžeme přehlédnout.


Důvod druhý: Box Car Racer

Box Car Racer byl zamýšlen jako jednorázový projekt Toma DeLonge, který nikdy tuto kapelu neplánoval na více než jednu desku a pár koncertů. A tak se i stalo. Ale zároveň to způsobilo první opravdu vážný rozkol v Blink-182.

Psal se rok 2002, Blink-182 právě dokončili světové turné k desce "Take Off Your Pants and Jacket" a DeLonge měl zdravotní problémy (trápily jej nervy v zádech, díky kterým měl velké bolesti). Přesto, anebo snad právě proto cítil potřebu vytvořit něco, pro něj, nového. A tak se zrodil fanoušky velmi dosud oblíbený projekt Box Car Racer. Na tom všem by možná nebylo nic špatného, ale když do kapely vzal Travise Barkera, stalo se něco, co se asi stát muselo: Mark Hoppus se cítil odstrčený. A i když se nakonec Hoppus podílel na desce jako host (zazpíval si v písničce Elevator), Tom DeLonge se o pár let později svěřil, že cítí, že se Hoppus s Box Car Racer nikdy vnitřně nesmířil. Tuto myšlenku nakonec podpořil i samotný Hoppus, který následující rok, když kapela začala nahrávat eponymní desku, řekl, že cítí, že Blink-182 je úplně jiná kapela než dřív. Tehdy to sice zřejmě myslel jinak, ale pravdu měl. I když v jiném světle, než jak si asi představoval.

A Box Car Racer měli možná vliv na budoucí vývoj ještě v jednom směru: DeLonge si šáhnul na "velitelskou" práci. V Blink to byli přeci jen všichni tři, kteří se podíleli na zvuku kapely, ale v Box Car Racer to byl jen DeLonge, který měl na svědomí vše, od textů a až po hudbu. A možná právě na to si o tři roky později vzpomněl...


Důvod třetí: Peníze a Sláva

Těžko si Tom, Mark, Scott a Travis představovali, co všechno budou Blink (182) znamenat. Když tři prvně jmenovaní na začátku 90. let začínali, byli to naprosto průměrní představitelé americké střední třídy. Netrpěli nouzí, ale bohatí rozhodně nebyli. Tomova první kytara byla ze skládky - dostal ji od kamaráda, jehož otec na smetišti pracoval. Když si chtěl Hoppus pořídit první baskytaru, musel si na ni nejprve vydělat natíráním plotu. Kdo by si tenkrát pomyslel, co všechno je čeká...

S postupným úspěchem jejich kapela získávala také nepřehlédnutelné výhody, krom jiných peníze a slávu. A kluci si toho užívali. Nelze jim to vyčítat, byli to obyčejní kluci, kteří by jinou prací nikdy nevydělali tolik peněz. A tak když se jim v roce 1998 nabídla příležitost, pevně se ji chopili. Dokonce byli ochotni obětovat také svého kamaráda, bubeníka Scotta. I když pravé důvody jeho odchodu se asi nikdy nedozvíme, prakticky dobře víme, že to bylo kombinací dvou hlavních příčin - Scottova kladného vztahu k alkoholu a také jeho nesouhlasem se směřováním kapely. A tak jej Mark s Tomem hodili přes palubu a vzali mezi sebe Travise. A společně se upsali major labelu, který jim otevřel světa showbyznysu dokořán. Najednou byli všude, televize, rádia, časopisy...a to znamenalo jediné - znal je každý, peněz měli jako nikdy před tím.

Těžko by to někoho nezměnilo. I největší přátelství má své hranice a ty se mnohdy točí okolo financí. A pokud všichni členové kapely nevidí jednotný směr, kam a jakým stylem chtějí neuvěřitelně bouřlivými vodami hudebního a zábavního průmyslu plout, kormidluje se jen velice těžce. Zatímco Toma přestával tento život postupně bavit a ztrácet v něm nějaký smysl, zbytek kapely byl spokojen. Jakkoliv podivně DeLonge své pocity proměnil, jedno mu nelze upřít - měl odvahu udělat krok, který jej připravil o velkou část jeho života - hudbu, kterou tvořil po 13 let, spoustu kamarádů, fanoušků a přiznejme si to, peněz. Tom má vizi a to je dobře, jakkoliv se nám může zdát podivná, směšná, stejně jako jeho už opravdu otravné povídání na stejné téma.

I když je tato příčina asi nejvíce závislá a propletená s dalšími, nelze ji opominout. Je to velice důležité pro správné pochopení současného tvůrčího směřování Toma Delone, stejně jako jeho fatálního rozhodnutí opustit Blink-182.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář